Naše dětské skupiny ČÁP jsou tady proto, aby nabídly přátelský, bezpečný a laskavý prostor pro všestranný rozvoj všech dětí.

Příběh o ČÁPOVI
Každé jaro k nám přilétal čáp. Přiletěl i se svojí čapí přítelkyní a začali si u nás doma na komíně stavět hnízdo. Zanedlouho se v hnízdě začali střídat při zahřívání šesti vajíček. Pak se vylíhla malá ještě šedá čápata, která rodiče poctivě dlouhé měsíce krmili. Kolem našeho stavení bylo veselo a živo.
Každý sledoval, co se tam na komíně děje. Čápata se učila hledat na polích a u vody potravu, myši, žáby, hraboše, ale i létat, aby mohla již brzy odletět s rodiči do teplých krajin. Když začal foukat vítr a přišel podzim, byla mláďata už velká a stejně krásně bíločerná jako jejich rodiče. Nastal čas odletu.
Zima byla dlouhá, chladná a neveselá. Co asi naši čápi v té dálce dělají? Všichni jsme věřili, že se k nám na jaře zase vrátí a přinesou nám jaro, děti i hojnost úrody. V první jarní dny jsme je s vírou a nadějí vyhlíželi. ,,Už jsou zpátky!!!“, volaly děti nadšeně a kolem bylo zase živo a veselo.

Čáp je pro nás symbolem pokory, naděje, síly spolupráce a víry v moudrost přírody. Všechny tyto hodnoty se snažíme předávat naším Čápátkům v hnízdě dětské skupiny.

Naší vizí je, nabídnout dětem takové prostředí a péči, které jim pomůže snáz najít svou cestu lesem života. Při naplňování této vize se opíráme o moudrost ČÁPA, resp. přírody, a o hodnoty, na kterých je naše práce založena:

NASLOUCHÁNÍ, LÁSKA, HARMONIE, KOMUNIKACE, POCHOPENÍ, SOUNÁLEŽITOST, VSTŘÍCNOST, EMPATIE, ÚCTA, ZODPOVĚDNOST

„ČAPÍ filosofie je úzce spjatá s přírodou a jejími rytmy. Proč je příroda pro děti důležitá?

Vždy jsem v přírodě nacházela a stále nacházím klid pro svou duši. Jako dítě jsem každý den trávila venku na zahradě, hrála si, tvořila a nechávala své fantazii prostor. Dětská hra v přirozeném prostředí přírody je pro dítě zásadní zkušeností, která přispívá ke zdárnému vývoji lidského mozku.

Dítě si přirozeně, samo od sebe a v radosti utváří své prostředí, aby jím pak i ono samo mohlo být formováno. Například při volné hře dětí ve věku 4-5 let v lese můžeme pozorovat rozvoj hrubé a jemné motoriky, představivosti, spolupráce, komunikačních dovedností, koordinace nebo poznatků o přírodních materiálech. A to vše na čerstvém vzduchu, za svitu sluníčka, při zpěvu ptáků, šumění větru. Zkrátka svoboda, kterou ještě možná někteří čtenáři pamatují z dětství na vesnici před desetiletími. Na toto téma doporučuji publikace od Petra Daniše (Děti venku v přírodě: ohrožený druh?, Svobodná hra).“

Úryvek z rozhovoru se zakladatelkou ČÁPA, Míšou Sarnovskou. Celý si jej můžete přečíst ZDE.