Žlutá Čápátka vyrazila za poznáním velikonočních zvyků do hornického domku a muzea v Příbrami, kde si Čápátka vyzkoušela různé velikonoční aktivity – řehtačky, malování kraslic, pletení pomlázky, výrobu jidáše a dřevěných hraček.

Děti z dětské skupiny Zelený ČÁP hledaly velikonoční poklad a navštívily Muzeum zlata v Novém Kníně, kde na ně čekal krásný a zajímavý program. Provedla je paní Matějková a další milé ženy, které dětem poutavě vyprávěly o velikonočních tradicích a zvycích. Děti se dozvěděly spoustu nového a měly možnost vidět i ukázku malování a barvení vajíček.
Velkou radost jim udělalo tvoření v dílničce. Moc děkujeme za krásný program, ochotu, milé a přátelské přijetí.

S Míšou Sarnovskou jsem začala spolupracovat před 5 lety – v době, kdy jsem pro svého synka hledala vstřícnou školičku. Nakonec jsem našla laskavé místo nejen pro něho, ale i pro sebe. Nyní společně, ještě s Alexandrou Freiovou, provozujeme síť dětských skupin ČÁP.

Míša před 14 lety založila první ČAPÍ školku v Novém Kníně. Netušila tehdy, že se jednou rozroste do sítě dětských skupin ČÁP. Připravila jsem si pro ni pár otázek, abych vás s historií a principy ČÁPA mohla seznámit.

Míšo, ČÁPA jsi zakládala před 14 lety. Co tě k tomu vedlo?

V roce 2012 byly mému synovi 3 roky a nebyl přijat do státní MŠ, dcera již MŠ navštěvovala, ale vzhledem k jejímu zdravotnímu handicapu pouze po omezenou dobu. Hledala jsem především řešení pro své děti, aby se dostaly do kamarádského kolektivu vrstevníků, současně mohly co nejvíce času trávit venku v přírodě a aby prostředí bylo přijímající a vhodné i pro děti se specifickými potřebami. Ve stejném roce se do školky v Novém Kníně nedostalo dalších 16 dětí. Soukromá zařízení existovala, ale byla finančně nebo logisticky nedostupná. Začala jsem proto hledat vlastní řešení.

Představovala sis v tehdy, že se ČÁP rozroste do 7 školek?

Ani nápad. Tou dobou to bylo nepředstavitelné. Rozběhnout první dětskou skupinu ČÁP-DOOSAN z financí EU bylo v roce 2014 neuvěřitelně náročné. Že bychom jednou mohli mít skupinek sedm a pečovat díky tomu ročně téměř o sto dětí, to mě tehdy skutečně ani nenapadlo.

Nově ČÁP navazuje spolupráci s obcemi, co od této spolupráce očekáváš?

Za tuto spolupráci jsem již teď neskutečně vděčná. Obec je tím, kdo buduje materiální zázemí – budovu, zařízení interiéru a zahradu. A ČÁP je ten, kdo do těchto prostor přináší lásku a porozumění dětem. Přijde mi to jako geniální řešení pro všechny. Moc si vážím spolupráce s panem starostou Hejdukem, se kterým jsme v únoru otevřeli nové ČÁPY ve Lhotce u Hostomic. A neméně vstřícná je i spolupráce, která nyní probíhá s vedením obce Daleké Dušníky, kde budeme společně nového ČÁPA otevírat letos v září. Dle mého je vše o lidech. Kde je dobrá vůle, řešení se vždy najde.

ČAPÍ filosofie je úzce spjatá s přírodou a jejími rytmy. Proč je příroda pro děti důležitá?

Vždy jsem v přírodě nacházela a stále nacházím klid pro svou duši. Jako dítě jsem každý den trávila venku na zahradě, hrála si, tvořila a nechávala své fantazii prostor. Dětská hra v přirozeném prostředí přírody je pro dítě zásadní zkušeností, která přispívá ke zdárnému vývoji lidského mozku.

Dítě si přirozeně, samo od sebe a v radosti utváří své prostředí, aby jím pak i ono samo mohlo být formováno. Například při volné hře dětí ve věku 4-5 let v lese můžeme pozorovat rozvoj hrubé a jemné motoriky, představivosti, spolupráce, komunikačních dovedností, koordinace nebo poznatků o přírodních materiálech. A to vše na čerstvém vzduchu, za svitu sluníčka, při zpěvu ptáků, šumění větru. Zkrátka svoboda, kterou ještě možná někteří čtenáři pamatují z dětství na vesnici před desetiletími. Na toto téma doporučuji publikace od Petra Daniše (Děti venku v přírodě: ohrožený druh?, Svobodná hra).

S dětmi pracuješ mnoho let, vidíš nějakou změnu v trendech rodičovství a výchovy? Jaké jsou dnešní děti?

Ano, dětem se věnuji již přes 20 let. Děti se rodí stále stejné, co se ale drasticky rychle mění je svět kolem nich. Stále častěji vidíme, jak 3leté dítě drží v ruce telefon a u toho jí.

Bohužel dopad této doby vnímám i v chování takto malých dětí (2-3 roky), které k nám nejčastěji přicházejí. Pasivní sledování (myšleno jakákoliv činnost na chytrém telefonu vč. interaktivní) otupuje dítě. Čas věnovaný této umělé hračce už mu nedovoluje si normálně hrát a rozvíjet se. Značná část dětí nemá rozvinutou aktivní slovní zásobu, často rozumí, ale nemluví. Atraktivní vizuální podněty brání ve skutečném naslouchání (dítě hltá obsah pouze očima) a rozvoji verbálních dovedností. Stále častěji se stává, že k nám přichází děti v tomto věku a ještě nemluví, nebo jen minimálně. To dříve bylo vzácné.

Mám ale radost, že se počet zodpovědných a vědomých rodičů stále rozšiřuje a hledají cesty, jak podpořit přirozený vývoj svých milovaných dětí. My u ČÁPA jim v tom s radostí pomáháme.

Co tě na tvojí práci nejvíce baví?

Miluji svou práci proto, že mi dává smysl. Naplňuje mě, když vidím děti, jak u nás rostou, jak se rozvíjejí, jak září, jak se začínají „kámošit“, jak jsou vnímavé vůči tomu, co se děje venku, jak milují, když voda stéká okapem a pod ním je obří louže a bahno. 😊 Prostě čistá radost.

Současně pozoruji, jak k nám přicházejí ty správné kolegyně – pečující osoby – ty, které vidí ve své práci poslání a plně vnímají, jak mohou dětem nejlépe pomoci s adaptací. Umí se na ně naladit a být s nimi. A stejně jako já, hledají práci, do které se budou těšit. Nevím, jak se to přesně stalo, ale jsem vděčná za to, že máme úžasný tým podporujících se žen, které práce s dětmi prostě baví.

Také mě těší, že mi práce přináší mnohé výzvy a já se díky nim smím stále učit.

Co máš v plánu v následujících letech?

Díky mé devatenáctileté dceři, která se narodila s Downovým syndromem, mám velmi blízko k lidem se zdravotním postižením. Hanička u nás u ČÁPA vyrostla – dětskou skupinou to začalo, pokračovalo to dvanácti ročníky integračních táborů s ČÁPEM a následně Workcampy.

Workcamp je projekt, který nabízí mladým lidem se ZTP možnost zapojit se do komunity vrstevníků, zdokonalit se v jednoduchých pracovních činnostech a sdílet radost s ostatními. A kde jinde než na zahradě a venku v přírodě. V Běštíně u Hostomic máme k dispozici větší hospodářské stavení se vzrostlým sadem, kde mladí pomáhají s péčí o zahradu, sami si vaří, nebo společně tvoříme či chodíme na výlet. Vše je možné díky skvělé práci a pomoci našich mladých asistentů (především z řad dobříšských skautů). V březnu jsme uspořádali benefiční ples Vesnická Veselice na podporu našich mladých.

Workcampy jsou plně hrazené rodiči a pro mnohé to představuje finanční zátěž. Ráda bych našla způsob, jak tuto aktivitu finančně podpořit i z jiného zdroje – projektu, spolupráce s donátorem, s obcemi atd. Místo s sebou nese velký potenciál pro pracovní uplatnění, ale i možnost vybudování chráněného bydlení pro naše děti. Zkrátka – právě se zase něco nového učím. 😊

Zpracovala: Kateřina Hasáková