„Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.“
Dalajláma 14. 1935
O. p. s. ČAP pomáhá od roku 2012 dětem se zdravotním postižením při jejich integraci v kolektivu zdravých vrstevníků v rámci dětských skupin, příměstských táborů a kroužků. Workcamp je prvním krokem v pomoci mladému člověku s mentálním postižením při jeho vstupu do jeho nové životní fáze – dospělosti.
Zaměstnání je jedním z atributů dospělosti, a to společně se statutem manželství, rodičovstvím či volebním právem. Ve všech těchto oblastech zažívají osoby s mentálním postižením omezení dané hloubkou postižení a stejně tak i přístupem společnosti, ve které žijí (M. Pipeková, 2006).
Podpora jedince s postižením v období mezi školním vzděláváním a nástupem do zaměstnání je jednou z nejdůležitějších strategií celoživotního učení. (J. Mareš, 1998)
Co je to workcamp?
Workcamp nabízí prostor mladistvým s mentálním postižením pro získání zkušeností se zaměstnáním – svou podstatou je jakousi praxí na pracovišti. Cílem je pomoci mladistvým v jejich budoucím pracovním uplatnění (např. v sociálním podniku nebo chráněné dílně) pomocí těchto aktivit:
- zvýšení manuální zručnosti (nácvik jednoduchých úkonů),
- zaměření se na dosažení cíle (viditelnost výsledku své práce),
- vnímání rozdílu mezi volnočasovým kroužkem a workcampem (předem daná pracovní povinnost),
- určení pracovních možností jednotlivců (diagnostika).
Co nás vede k pořádání workcampů?
- Věk našich dětí s postižením – Čas letí a z našich dětí jsou mladiství a jejich potřeby se rázem mění. Zkrátka už nám trochu ,,vyčuhují“. 🙂
- Nutnost celoživotní aktivizace jedince s mentálním postižením – Pokud mladému člověku poskytneme vyhovující vzdělání, přípravu na zaměstnání a následně i odpovídající pracovní místo, mohou lidé s mentální retardací vést poměrně nezávislý život v běžné společnosti (PhDr. Zdeňka Michalová, 2006).
- Znehodnocení vzdělávání – I přes poměrně propracovaný systém vzdělávání a péče o děti se zdravotním postižením ztrácí vzdělávání svůj primární cíl, pokud víme, že pro mladého člověka s mentálním postižením existuje jen malá šance pracovního uplatnění. Dětem chybí perspektiva po ukončení školní docházky. Tento fakt se týkal všech dotázaných v Dotazníkovém šetření v regionu Dobříšska a Novoknínska (Klvačová, Vodochodský, 2013).
- Význam práce pro člověka s mentálním postižením – Zaměstnání přináší člověku s mentálním postižením materiální prospěch, ale především mu dává pocit seberealizace a společenského uznání. Pokud je vřazen do běžného pracovního kolektivu, učí se novým dovednostem a má příležitost vytvářet a rozvíjet nové sociální vazby (Zdravotně postižení lidé a zaměstnání, LIGA o. s. Bruntál, 2010).
- Objektivně lepší alternativa – Vytváření nových pracovních příležitostí pro jedince s mentálním postižením je pro společnost finančně výhodnější. Placená práce přispívá k vysvobození dané osoby ze závislosti na podpůrných službách a péči (např. ústavní péče, stacionář). Pokud v naší společnosti žijí lidé, kteří mohou aktivně přispět ke svému živobytí, je pro stát finančně výhodnější dát těmto lidem práci a možnost finanční soběstačnosti namísto vysoce nákladné péče (Černá, Česká psychiatrie, 2006).