Archiv rubriky: Ostatní

Veselé Velikonoce

Žlutá Čápátka vyrazila za poznáním velikonočních zvyků do hornického domku a muzea v Příbrami, kde si Čápátka vyzkoušela různé velikonoční aktivity – řehtačky, malování kraslic, pletení pomlázky, výrobu jidáše a dřevěných hraček.

Děti z dětské skupiny Zelený ČÁP hledaly velikonoční poklad a navštívily Muzeum zlata v Novém Kníně, kde na ně čekal krásný a zajímavý program. Provedla je paní Matějková a další milé ženy, které dětem poutavě vyprávěly o velikonočních tradicích a zvycích. Děti se dozvěděly spoustu nového a měly možnost vidět i ukázku malování a barvení vajíček.
Velkou radost jim udělalo tvoření v dílničce. Moc děkujeme za krásný program, ochotu, milé a přátelské přijetí.

Co se událo v březnu

V březnu jsme se loučili se zimou, vítali jaro, opečovávali jsme naše zahrádky, pozorovali jsme probouzející se přírodu a koncem měsíce jsme se chystali na Velikonoce.

Ve Žlutém ČÁPOVI jsme měli speciální návštěvu – zavítal k nám hipo koník. Děti si ho mohly pohladit, poznat zvířátko zblízka a mnoha způsoby s ním komunikovat. Děkujeme za návštěvu.
Po probuzení ze zimního spánku za námi přišel náš skřítek Zahradníček. Jako kamarádi jsme mu společně pomohli na zahrádce zasadit spousty rostlinek a hlavně jsme je důkladně zalili. V záhoncích už se nám rozrůstá hrášek, řepa a mrkvička.

Zelená Čápátka si povídala o lidském těle a nyní již dobře ví, jak svých pět smyslů zapojí … a tak si s radostí společně hmat, čich, chuť, sluch, zrak trénují.

Fialová Čápátka měla na začátku března „zoubkové“ představení a byla na výletě na Novém rybníku v Příbrami. Odemykali jsme jaro, sázeli osení, stále nás baví cvičit a zpívat. Také jsme zvládli na naši zahrádce postavit posezení a březen zakončili Zajíčkovou stezkou. 

ROZHOVOR: O ČÁPOVI s Míšou Sarnovskou

S Míšou Sarnovskou jsem začala spolupracovat před 5 lety – v době, kdy jsem pro svého synka hledala vstřícnou školičku. Nakonec jsem našla laskavé místo nejen pro něho, ale i pro sebe. Nyní společně, ještě s Alexandrou Freiovou, provozujeme síť dětských skupin ČÁP.

Míša před 14 lety založila první ČAPÍ školku v Novém Kníně. Netušila tehdy, že se jednou rozroste do sítě dětských skupin ČÁP. Připravila jsem si pro ni pár otázek, abych vás s historií a principy ČÁPA mohla seznámit.

Míšo, ČÁPA jsi zakládala před 14 lety. Co tě k tomu vedlo?

V roce 2012 byly mému synovi 3 roky a nebyl přijat do státní MŠ, dcera již MŠ navštěvovala, ale vzhledem k jejímu zdravotnímu handicapu pouze po omezenou dobu. Hledala jsem především řešení pro své děti, aby se dostaly do kamarádského kolektivu vrstevníků, současně mohly co nejvíce času trávit venku v přírodě a aby prostředí bylo přijímající a vhodné i pro děti se specifickými potřebami. Ve stejném roce se do školky v Novém Kníně nedostalo dalších 16 dětí. Soukromá zařízení existovala, ale byla finančně nebo logisticky nedostupná. Začala jsem proto hledat vlastní řešení.

Představovala sis v tehdy, že se ČÁP rozroste do 7 školek?

Ani nápad. Tou dobou to bylo nepředstavitelné. Rozběhnout první dětskou skupinu ČÁP-DOOSAN z financí EU bylo v roce 2014 neuvěřitelně náročné. Že bychom jednou mohli mít skupinek sedm a pečovat díky tomu ročně téměř o sto dětí, to mě tehdy skutečně ani nenapadlo.

Nově ČÁP navazuje spolupráci s obcemi, co od této spolupráce očekáváš?

Za tuto spolupráci jsem již teď neskutečně vděčná. Obec je tím, kdo buduje materiální zázemí – budovu, zařízení interiéru a zahradu. A ČÁP je ten, kdo do těchto prostor přináší lásku a porozumění dětem. Přijde mi to jako geniální řešení pro všechny. Moc si vážím spolupráce s panem starostou Hejdukem, se kterým jsme v únoru otevřeli nové ČÁPY ve Lhotce u Hostomic. A neméně vstřícná je i spolupráce, která nyní probíhá s vedením obce Daleké Dušníky, kde budeme společně nového ČÁPA otevírat letos v září. Dle mého je vše o lidech. Kde je dobrá vůle, řešení se vždy najde.

ČAPÍ filosofie je úzce spjatá s přírodou a jejími rytmy. Proč je příroda pro děti důležitá?

Vždy jsem v přírodě nacházela a stále nacházím klid pro svou duši. Jako dítě jsem každý den trávila venku na zahradě, hrála si, tvořila a nechávala své fantazii prostor. Dětská hra v přirozeném prostředí přírody je pro dítě zásadní zkušeností, která přispívá ke zdárnému vývoji lidského mozku.

Dítě si přirozeně, samo od sebe a v radosti utváří své prostředí, aby jím pak i ono samo mohlo být formováno. Například při volné hře dětí ve věku 4-5 let v lese můžeme pozorovat rozvoj hrubé a jemné motoriky, představivosti, spolupráce, komunikačních dovedností, koordinace nebo poznatků o přírodních materiálech. A to vše na čerstvém vzduchu, za svitu sluníčka, při zpěvu ptáků, šumění větru. Zkrátka svoboda, kterou ještě možná někteří čtenáři pamatují z dětství na vesnici před desetiletími. Na toto téma doporučuji publikace od Petra Daniše (Děti venku v přírodě: ohrožený druh?, Svobodná hra).

S dětmi pracuješ mnoho let, vidíš nějakou změnu v trendech rodičovství a výchovy? Jaké jsou dnešní děti?

Ano, dětem se věnuji již přes 20 let. Děti se rodí stále stejné, co se ale drasticky rychle mění je svět kolem nich. Stále častěji vidíme, jak 3leté dítě drží v ruce telefon a u toho jí.

Bohužel dopad této doby vnímám i v chování takto malých dětí (2-3 roky), které k nám nejčastěji přicházejí. Pasivní sledování (myšleno jakákoliv činnost na chytrém telefonu vč. interaktivní) otupuje dítě. Čas věnovaný této umělé hračce už mu nedovoluje si normálně hrát a rozvíjet se. Značná část dětí nemá rozvinutou aktivní slovní zásobu, často rozumí, ale nemluví. Atraktivní vizuální podněty brání ve skutečném naslouchání (dítě hltá obsah pouze očima) a rozvoji verbálních dovedností. Stále častěji se stává, že k nám přichází děti v tomto věku a ještě nemluví, nebo jen minimálně. To dříve bylo vzácné.

Mám ale radost, že se počet zodpovědných a vědomých rodičů stále rozšiřuje a hledají cesty, jak podpořit přirozený vývoj svých milovaných dětí. My u ČÁPA jim v tom s radostí pomáháme.

Co tě na tvojí práci nejvíce baví?

Miluji svou práci proto, že mi dává smysl. Naplňuje mě, když vidím děti, jak u nás rostou, jak se rozvíjejí, jak září, jak se začínají „kámošit“, jak jsou vnímavé vůči tomu, co se děje venku, jak milují, když voda stéká okapem a pod ním je obří louže a bahno. 😊 Prostě čistá radost.

Současně pozoruji, jak k nám přicházejí ty správné kolegyně – pečující osoby – ty, které vidí ve své práci poslání a plně vnímají, jak mohou dětem nejlépe pomoci s adaptací. Umí se na ně naladit a být s nimi. A stejně jako já, hledají práci, do které se budou těšit. Nevím, jak se to přesně stalo, ale jsem vděčná za to, že máme úžasný tým podporujících se žen, které práce s dětmi prostě baví.

Také mě těší, že mi práce přináší mnohé výzvy a já se díky nim smím stále učit.

Co máš v plánu v následujících letech?

Díky mé devatenáctileté dceři, která se narodila s Downovým syndromem, mám velmi blízko k lidem se zdravotním postižením. Hanička u nás u ČÁPA vyrostla – dětskou skupinou to začalo, pokračovalo to dvanácti ročníky integračních táborů s ČÁPEM a následně Workcampy.

Workcamp je projekt, který nabízí mladým lidem se ZTP možnost zapojit se do komunity vrstevníků, zdokonalit se v jednoduchých pracovních činnostech a sdílet radost s ostatními. A kde jinde než na zahradě a venku v přírodě. V Běštíně u Hostomic máme k dispozici větší hospodářské stavení se vzrostlým sadem, kde mladí pomáhají s péčí o zahradu, sami si vaří, nebo společně tvoříme či chodíme na výlet. Vše je možné díky skvělé práci a pomoci našich mladých asistentů (především z řad dobříšských skautů). V březnu jsme uspořádali benefiční ples Vesnická Veselice na podporu našich mladých.

Workcampy jsou plně hrazené rodiči a pro mnohé to představuje finanční zátěž. Ráda bych našla způsob, jak tuto aktivitu finančně podpořit i z jiného zdroje – projektu, spolupráce s donátorem, s obcemi atd. Místo s sebou nese velký potenciál pro pracovní uplatnění, ale i možnost vybudování chráněného bydlení pro naše děti. Zkrátka – právě se zase něco nového učím. 😊

Zpracovala: Kateřina Hasáková

Pomoc rodičům předškoláků/školáků z IZS

Touto cestou chceme pomoci rodičům předškoláků a školáků, kteří nutně potřebují chodit do práce či vykonávají své povolání v rámci Integrovaného záchranného systému a nemají zajištěnou péči o své děti.

Některé lektorky se rozhodly Vám zkusit pomoci formou hlídání/doprovázení Vašich dětí přímo v místě Vašeho bydliště. 

Pro bližší informace prosím kontaktujte paní Renatu Soběslavskou (lektorku ze Zeleného ČÁPA a ČÁP-Doosan) na tel. 604 98 30 62.

Mají si kde hrát?

Moji milí přátelé a příznivci ČÁPA, možná jste v lese narazili na uschlou borovici nebo zrzavý smrk. To bude patrně jen začátek toho, co naše brdské lesy čeká a nemine. Naše malá Čápátka les milují. Z klestí dělají velké hromady, z klád mají obří autobus, povídají si s lesními skřítky a pojídají borůvky. Přála bych i dalším Čápatům, a nejen jim, aby mohla zažít les a jeho vůni.

Máte stejné přání? Podívejte se na tento odkaz a sdílejte jej. Věřím, že když nás bude moc, Ti, co o tom rozhodují, přijdou o svou moc.

Míša Sarnovská

… pokračování textu ZDE

Dvouleté děti v mateřských školách a podobných institucích

V Oranžovém Čápovi i v Čápovi v Dobříši nám letos přibylo několik dětí, kterým ještě nejsou tři roky. Zejména z tohoto důvodu jsme se, spolu se dvěma kolegyněmi, zúčastnily přednášky Mgr. Hany Splavcové. Jejím tématem byla práce s dvouletými dětmi ve školkách a podobných zařízeních. Pochopitelně jsme si chtěly ověřit své názory a poznatky, ujistit se, že k těmto dětem přistupujeme správně.

Práce s dětmi tohoto věku má svá specifika. Mým důvodem pro absolvování této přednášky bylo také nalézt odpověď na otázku, zda je navštěvování školky vůbec pro tak malé děti přínosné a do jaké míry? Pohled na tuto otázku se totiž ve společnosti poměrně změnil.

Česká republika je kritizována za to, že neumožňuje rodičům odkládat malé děti do školek a jeslí, že maminky zůstávají dlouho na mateřské dovolené a nemohou nastupovat brzy do zaměstnání. Tím se vytváří dojem, že dát dítě do školky co nejdřív, je to nejlepší pro rodiče i pro něj. Zákon, který přikazuje státním školkám přijímat i dvouleté děti, tento dojem dále potvrzuje (a nechci tím hodnotit jeho kvalitu).

Můj názor, vyplývající ze zkušeností i teoretických znalostí, se na této absolvované přednášce potvrdil. Rodina je nenahraditelný základ, ale zkušenost s institucí typu školky je pro většinu dětí mezi druhým a třetím rokem prospěšná. Záleží ovšem významně na způsobu a míře. Nástup do školky by měl být postupný – doba zde strávená by se měla, pokud možno, prodlužovat zvolna. Pobyt ve školce je pro dítě ekvivalent práce. Rodiče by tedy neměli nechávat dítě ve školce déle, než je nezbytné.

Pochopitelně, že pro pracující rodiče je mnohdy velmi obtížné vyzvedávat děti tak brzy, jak by si sami přáli. Mohou být ale případy rodičů, kteří tuto možnost mají, ale získali dojem, že čím déle zůstane dítě ve školce, tím lépe pro něj. To však není pravda. Pobyt ve školce je pro dítě prospěšný z hlediska jeho socializace, přivyknutí řádu atd. Čas, který tráví členové rodiny společně, je však také důležitý, a to především pro jejich vzájemný vztah.

Rodina dává dítěti něco, co školka nemůže. Pro rodiče je jejich dítě jedinečné. Ráda bych zdůraznila, že zde nemluvím o žádných konkrétních rodičích. Většina rodičů, které znám, je informovaná a rozumná. Je dobře, že mají rodiče nyní větší šanci své děti umístit do některé instituce. Hlavní zodpovědnost za výchovu ale vždy zůstává na nich a oni jsou k tomu zcela kompetentní.

Johana Dvorská

Prosíme o pomoc při hledání nových prostor