Zahrada u ČÁPA a nová dětská skupina Žlutý ČÁP

„Chceme lidi spojovat, ne rozdělovat, dávat příležitost každému, nejen zdravým a šikovným, ale i postiženým, lidem na okraji společnosti, lidem odlišným, ať už barvou kůže nebo náboženským smýšlením. Je tomu tak stále – i v dnešní době, kdy se zdá, že tento postoj není příliš populární.“

Toto poslání se snažíme naplňovat ve všech našich dětských skupinách a je to i motto nového projektu Zahrada u ČÁPA. Ten by měl dát příležitost hůře zaměstnatelným lidem (osoby se ZTP, pečující) v nově plánovaném sociálním podniku v Budínku u Svatého Pole. Předmětem činnosti bude ekologické pěstování zeleniny a drobného ovoce a jeho distribuce formou bedýnkového prodeje. Tak si bude moci každý, kdo bude mít zájem, snadno koupit čerstvou a chutnou zeleninu přímo ze Zahrady.

A proč zrovna Zahrada? Jako holka jsem hodně času trávila u své babičky. Měla velkou zelenou zahradu plnou keřů, stromů, záhonů. Milovala jsem, když jsem se šla na zahradu „napást“, nasbírat si kuličky černého, červeného, bílého rybízu, kuličky angreštu a lahodný mix si pak v dlaních promíchat a sezobnout. Vůně růží, chuť zralých sladkých šťavnatých meruněk, osvěžující hrášek, kyselý rybíz – to je mé dětství u babičky.
Chtěla bych dopřát tento požitek i dalším dětem, dalším generacím. Chtěla bych, aby i ostatní okusili, jak chutná právě utržená sladká a voňavá jahoda či křupavý ledový salát nebo jak krásně voní lístky rajčat, petržel či levandule.

V Budínku chceme 1. 7. 2018 otevřít i novou dětskou skupinu Žlutý ČÁP s kapacitou 12 míst. Na tomto krásném místě mezi loukami a lesy v blízkosti potoka bychom chtěli děti názornou činností vést k péči o půdu a okolní prostor. Plánujeme společně s dětmi založit malé zeleninové záhony a naučit je pěstovat ředkvičky, mrkvičku, hrášek, bylinky či kytičky.

Další informace k oběma projektům budeme postupně zveřejňovat na našem webu a Facebooku.

Míša Sarnovská a Johana Dvorská

Listopad v Zeleném ČÁPU

Další měsíc tohoto roku máme za sebou. Vyráběli jsme lampičky a povídali si o světle a tmě. Vyprávěli jsme si o svatém Martinovi a hráli si příběh „Martin a žebrák“, při kterém jsme se učili rozdělit se s druhým o plášť. Následně jsme si říkali, jak nám je, když se s někým rozdělíme anebo když nám někdo něco dá. Učili jsme se svatomartinské písničky a probíhalo svatomartinské tvoření – kůň sv. Martina, Svatomartinský koláč…
Další téma tohoto měsíce se týkalo zvířátek v lese a jejich přípravy na zimu. Naučili jsme se básničku o ježkovi, cvičící básničku o veverce Čiperce. Díky hádankám jsme se dozvěděli spoustu zajímavých zpráv.
Od zvířátek jsme se přesunuli k pohádkám, konkrétně k té O Koblížkovi a O Červené Karkulce. Posledním tématem tohoto měsíce, které nám přesahuje až do prosince, byl Mikuláš. Povídáme si o tom, co je dobré, co špatné, co znamená, když se řekne „že zlobím“.
V měsíci listopadu jsme slavili hned dvoje narozeniny – Aničky a Šímy. Během oslav jsme oslavencům popřáli hodně zdraví, štěstí a spoustu kamarádů, předali malý dáreček a pochutnali si na malinových dortech.

Svatomartinský lampionový průvod

Poté co si děti v pátek 10. listopadu vyrobily roztomilé lampionky v naší tradiční dílničce, přidali se k nám rodiče a ostatní a vydali jsme se všichni přes náměstí nahoru, směrem na Libčice. Letošním cílem průvodu totiž bylo jiné místo než v minulých letech. Za sídlištěm jsme uhnuli ze silnice a vyšli jsme přes travnatou stráň do kopce. Cesta byla vyznačena světýlky, vítr však většinu svíček sfouknul. Je to škoda, protože starší školačky, které nám pomáhaly, je krásně ozdobily motivy vztahujícími se k tématu, o němž byla řeč v cíli.

Na ohništi na kopci byl už rozdělaný oheň a připravené barely s čajem a svařeným vínem a také tradiční cukroví. Letos se nás tam sešlo více než 70. Míša Sarnovská, ředitelka o. p. s. ČAP, měla krátký proslov, který ovšem poněkud zanikl v hučení silného větru a všeobecném lomozu.

Připomněla v něm základní poslání naší společnosti, která si klade za cíl lidi spojovat a ne rozdělovat. Dávat příležitost každému, nejen zdravým a šikovným, ale i postiženým, lidem na okraji společnosti, lidem odlišným, ať už barvou kůže nebo náboženským smýšlením. Je tomu tak stále – i v dnešní době, kdy se zdá, že tento postoj není příliš populární.

Chtěli bychom velmi poděkovat všem, kteří pomohli s organizací a přípravou letošního Svatomartinského lampionového průvodu. Kromě všech pečovatelek a ostatních kolegyň z ČÁPA nám velmi pomohli i další rodičové a účastníci akce. Starší holky pomohly malým dětem, někteří rodiče a přátelé přispěli svými dobrotami, nakoupili buřty a pomáhali se vším možným. Stalo se tak ostatně už i v minulých letech. Děkujeme vůbec všem, kteří přišli, a také panu starostovi za vyhlášení konání akce v místním rozhlasu. Díky spolupráci všech se letošní průvod povedl a nové místo se také osvědčilo.

Rybářský kroužek

Rybářský kroužek Novoknínský Ledňáček s panem Veselým začne v lednu.
Zázemí bude mít v Klubovně u ČÁPA na Náměstí Jiřího z Poděbrad 53, Nový Knín.
Bude se konat 1x za 14 dní, a to v pondělí od 16 do 18 hodin.

Zájemci se již nyní mohou hlásit panu Davidovi Veselému, tel. 724 523 443.

 

Dvouleté děti v mateřských školách a podobných institucích

V Oranžovém Čápovi i v Čápovi v Dobříši nám letos přibylo několik dětí, kterým ještě nejsou tři roky. Zejména z tohoto důvodu jsme se, spolu se dvěma kolegyněmi, zúčastnily přednášky Mgr. Hany Splavcové. Jejím tématem byla práce s dvouletými dětmi ve školkách a podobných zařízeních. Pochopitelně jsme si chtěly ověřit své názory a poznatky, ujistit se, že k těmto dětem přistupujeme správně.

Práce s dětmi tohoto věku má svá specifika. Mým důvodem pro absolvování této přednášky bylo také nalézt odpověď na otázku, zda je navštěvování školky vůbec pro tak malé děti přínosné a do jaké míry? Pohled na tuto otázku se totiž ve společnosti poměrně změnil.

Česká republika je kritizována za to, že neumožňuje rodičům odkládat malé děti do školek a jeslí, že maminky zůstávají dlouho na mateřské dovolené a nemohou nastupovat brzy do zaměstnání. Tím se vytváří dojem, že dát dítě do školky co nejdřív, je to nejlepší pro rodiče i pro něj. Zákon, který přikazuje státním školkám přijímat i dvouleté děti, tento dojem dále potvrzuje (a nechci tím hodnotit jeho kvalitu).

Můj názor, vyplývající ze zkušeností i teoretických znalostí, se na této absolvované přednášce potvrdil. Rodina je nenahraditelný základ, ale zkušenost s institucí typu školky je pro většinu dětí mezi druhým a třetím rokem prospěšná. Záleží ovšem významně na způsobu a míře. Nástup do školky by měl být postupný – doba zde strávená by se měla, pokud možno, prodlužovat zvolna. Pobyt ve školce je pro dítě ekvivalent práce. Rodiče by tedy neměli nechávat dítě ve školce déle, než je nezbytné.

Pochopitelně, že pro pracující rodiče je mnohdy velmi obtížné vyzvedávat děti tak brzy, jak by si sami přáli. Mohou být ale případy rodičů, kteří tuto možnost mají, ale získali dojem, že čím déle zůstane dítě ve školce, tím lépe pro něj. To však není pravda. Pobyt ve školce je pro dítě prospěšný z hlediska jeho socializace, přivyknutí řádu atd. Čas, který tráví členové rodiny společně, je však také důležitý, a to především pro jejich vzájemný vztah.

Rodina dává dítěti něco, co školka nemůže. Pro rodiče je jejich dítě jedinečné. Ráda bych zdůraznila, že zde nemluvím o žádných konkrétních rodičích. Většina rodičů, které znám, je informovaná a rozumná. Je dobře, že mají rodiče nyní větší šanci své děti umístit do některé instituce. Hlavní zodpovědnost za výchovu ale vždy zůstává na nich a oni jsou k tomu zcela kompetentní.

Johana Dvorská

Říjen v Zeleném ČÁPU

Měsíc říjen byl ve znamení příchodu podzimu, vnímání změn v přírodě, poznávání tvarů
a barev kolem nás, třídění předmětů, poznávání ovoce a zeleniny…

Rozvíjeli jsme spolupráci při hrách a činnostech, absolvovali jsme spoustu procházek,
při kterých jsme vnímali podzimní změny v našem okolí, pozorovali jsme pavoučí městečko, které se objevilo na stromech… Nechybělo ani pouštění draka, kterého nám půjčila
do školky Anička. Létal krásně.

Kluci nám předvedli hudební koncert. Díky poslechu písniček a hry „Na sochy“ trénujeme náš sluch. Učíme se spoustu nových básniček, které využíváme při ranních cvičeních, zaměřených na hrubou a jemnou motoriku.

Také jsme se proběhli v loužích, což byla velká zábava. A nechyběla ani oslava narozenin. Tentokrát Dády, bylo jí pět let a přinesla nám výborný jablíčkový dort.